Máme psa, ukradli jsme štěně

posted in: Jen tak | 0

Shoda okolností chtěla, abychom ho měli psa. Bylo mi necelých 21 let a do České republiky přiletěl na jeden festival můj tehdy oblíbený umělec.

V pátek odpoledne jsem se na poslední rozhodl, že pojedeme, domluvil spolujízdu, sehnal peníze na drahý lístek a vyrazili jsme. Ovšem po příjezdu jsme zjistili, že podobný nápad mělo mnohem víc lidí a tak se u pokladen vytvořili několik desítek metrů dlouhé fronty a vystoupení mělo za chvíli začít. A tak jsme s partou nebožáků skončili za plotem areálu, kde bylo vše slušně slyšet, ale nebylo skoro nic vidět. 

A byla tu i parta, vy z města je dobře znáte, mladí lidé bez domova, kteří se živí žebráním, kalením a anarchismem. Většina z nich má psa a i naši parťáci za plotem je měli. A to dokonce německou ovčandu s dvěma štěňátky. A byli přesně ve věku, kdy začínali pořádně vidět a chodit. Prostě psí mimina, která by si měla někde hrát, pít mateřské mléko a spát, byla v předpolí tč. největšího festivalu u nás. Marně se snažila získat od hubené psi mámy mléko, chudinka byla hubená a evidentně žádné neměla a tak štěňata sežrala co na zemi našla.

Zlomový moment přišel se setměním, kdy si opilí majitelé se štěňátky začali házet. Známá, kterou jsme tam také potkali neváhala, jedno štěně, které zrovna procházelo okolo (majitelé spali na cestě u plotu) popadla do náručí a vydala pokyn k útěku. Vyšlo to, známá psa chtěla, ale že chce být ještě na festivalu, tak jestli ho nevezmeme do Prahy. Jako správní milovníci zvířat jsme usoudili, že to bude pro to malé chlupaté štěňátko (o 12 let později o 55 kg těžší) to nejlepší. Druhé štěně zůstalo v náručí kohosi a jeho osud nám není znám.

A tak po veselé noci se štěnětem ve stanu, kdy zvracelo různé věci jako slupky od salámu, jsme se se štěnětem ukrytým v batohu vydali na vlakové nádraží. Cestou jsem se marně snažil v čínské restauraci koupit trochu vařeného kuřecího masa, prý kuřecí nevedou, přičemž na jídelním lístku nebylo nic jiného. Nakonec jsme sehnali alespoň kočičí konzervu, kterou nám po naservírování na ruce brala i s prsty.

A dál už je jasné jak to dopadlo, máme psa, fenka nám zůstala, dostala jméno Tara a datum narození 6.6.2006 a i když jsme ji neudrželi (obdobně jako sebe) v dobré kondici, stala se šikovnou vodní záchranářkou a žije s námi již 13.rokem. Je to palice dubová, uštekaná, ale jinak perfektní pes.

Pokud vás moje vzpomínka zaujala, napište komentář nebo mě rovnou kontaktujte. Děkuji

Štěňátko Tara, máme psa
Štěňátko Tara

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *