Skandinávie 2014 – Cesta za půlnočním sluncem

posted in: Cestování, Photos | 0
Norsko

Jeden z nejúžasnějších našich výletů, byl výlet do Skandinávie, 18 dní, 9500 km, Německo, Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko. Já, žena, dva psi, a 15 let staré auto. Postupně budu článek rozšiřovat o zážitky z cest, jak jsme potkali losa, spousty sobů, jak nám bylo vedro, o půlnočním slunci, jak nám zmizel olej v autě (a to ne jen jednou) a jak jsme jedli, pili a bydleli skoro tři týdny levněji než naše auto. Většina fotek byla pořízena Olympusem XZ-10. Pokud Vás bude něco zajímat nebo budete chtít nějaký tip na cestu, neváhejte mě kontaktovat.

Přípravy

Příprava na cestu do Skandinávie byla několikaměsíční, ale ne nikterak intenzivní. Ve výsledku jsem před hranicemi s Německem ještě registroval na mobilu a na českých datech naše auto, respektive mojí platební kartu pro placení na norských dálnicích. Společně s dálničním mostem mezi Dánskem a Švédskem jediný poplatek za použití dálnice na naší cestě. Jeli jsme i s našimi psy a prvním potomkem v ženině bříšku. Cíl byl dojet co nejrychleji na Nordkap a pomalu se přes Lofoty vrátit podél hlavní silnice, která vede napříč celým Norskem vrátit domů. Hlavně sebou oblečení na každé počasí, zásobu jídla, ledničku, stan, spacáky a můžeme jet. Chceme se prostě dostat co nejvíce na sever autem a podívat se do těchto končin.

Vyrážíme

Vše je zabaleno, na našem 15 let starém kombíku je přidělána rakev, psi dostali do kufru parádní matraci, aby neměli otlačeniny a měli prostě pohodlí. Na střeše je rakev plná více či méně důležitých věcí.

Zdoláváme úspěšně hranice s Německem i Dánskem a první noc trávíme v kempu před dálničním mostem do Švédska.

Druhý den následoval přejezd několika mostů mezi Dánskem a Švédskem, opravdu impozantní stavby, bohužel dokumentace není nejlepší, protože bylo ošklivě. Pokud ale dočtete až na konec, cestou zpět se totiž podařilo vyfotit lepší snímky. Platíme drahý poplatek a vjíždíme do Švédska.

Švédskem na sever

Po několika stovkách kilometrů pěkné na Švédské dálnici lemovanou stíhačkami, jsme se ubytovali v lesích kdesi za Stockholmem. Psi se poprali v autě, takže Tarzan s námi spal ve stanu.

Druhý den při startování zjišťujeme, že po skoro 2500 km převážně na dálnici nemáme v autě skoro žádný olej. Kupuji a dolévám olej, ale po návštěvě historických obydlí na kuřích nožkách (kvůli sněhu v zimě), zjišťuji, že olej opět není. Otevírám motor a zjišťuji, že jsem špatně zavřel olejovou nádrž a olej je teď po celém motoru. Naštěstí víčko zůstalo za motorem, opět tedy dolévám, pečlivě uzavírám a doufám, že auto nevzplane.

Konečně se dostáváme k přírodní hranici s Finskem, s mohutnou řekou v krásné přírodě a také na severní polární kruh. Klidné a skromné místo, alespoň proti tomu, co nás čeká na této rovnoběžce cestou zpět v Norsku.

Další noc trávíme již za polárním kruhem, krátká noc nevadí snad jen psům.

Další den potkáváme prvního soba, jedeme po stavbě, několik kilometrů totálně rozebrané silnice uprostřed lesů. Velké bagry, buldozery, obrovské náklaďáky i s ženami za volantem a provoz v podstatě bez značení fungoval na principu lidské slušnosti, ale taky kdo je větší má přednost.

Po přejezdu finských lesů přijíždíme konečně do Norska a moři. Sob je tu za každým rohem, klidně i na silnici.

Je večer a my se blížíme k našemu hlavnímu cíli Nordkappu. Nejsevernějšímu mysu Evropy, kam se jezdí pozorovat půlnoční slunce.

Konečně jsme na severu – Nordkapp

Kempujeme jak jinak v nejsevernějším kempu na světě. Poprvé na dovolené nám je celkem zima, teplota klesá pod dvacet stupňů.

Nordkapp, předražená atrakce, kus skály, který ani není ve sktuečnosti nejsevernějším mysem, ale na tenhle se dá dojet autem. Na ten opravdový by se musela podniknout túra, ale ta vzhledem k počasí nepřipadala v úvahu. A půlnoční slunce bylo v mracích i když opravdu nad obzorem i o půlnoci.

Druhý den jsme navštívili nejsevernější norskou vesnici s obchodem vánočních potřeb a za doprovodu stád sobů se vydali směr Lofoty.

Další noc trávíme nedaleko ledovce Øksfjordjøkelen, ke kterému druhý den jedeme na procházku.

Psi řádí v Norských kopcích, sníh v červenci ještě nezažili.

Další noc trávíme po náročném přejezdu již na lofotech, v skromném kempu u moře.

Lofoty jsou bezesporu na samostatnou dovolenou, ale když už jsme byli v tomto koutu světa, byl by hřích je alespoň částečně nenavštívit.

Odměnou za tuto návštěvu bylo divoké kempování pod krásným skalním masivem, přímo u pláže s ledovou vodou norského moře.

Užíváme si zde nádherné půlnoční slunce, nikde ani živáčka, snad nás do rána nezavalí nějaký kámen z masivu nad námi.

Vracíme se zpět z Lofot na hlavní silnici do Narviku, kde za nedlouhou používáme první trajekt.

Další kemp u nádherného fjordu.

nu dalšího dne jsme strávili v národním parku s parádní lávkou pro pěší.

Norsko je opravdu nádherné, ale polární kruh je na rozdíl od Švédska naprosto příšerné místo obklopené mohylami a různými destičkami různých druhů od rádoby cestovatelů. Suvenýr shop je taky zážitek, já tam raději ani nebyl.

Další kemp cestou dál na jih.

Jeden z luxusnějších obědů na naší cestě. Tady trochu povyprávím o našem stravování v Norsku a Skandinávii obecně. Jdete do obchodu a na cedulkách najdete ceny jako v našem obchodě, akorát to má háček. Je to v norských korunách a tak cena je víc jak trojnásobná než u nás. Takže jsme kupovali obří balení šunky a sýra, máslo a chléb a nějaké pití a tento nákup se pohyboval okolo 700 korun českých. Do toho auto baštilo naftu když levně tak za 45 korun českých, takže za celou cestu se náklady na palivo vyšplhali na zhruba dvacet pět tisíc korun českých. Pěkná pálka, auto toho rozhodně projedlo víc než my.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *